„Martine, můžeš udělat pro naše mistry trénink na hodnotící pohovory?“
„Jasně, pojďme to připravit.“ ……………..„Mám tu univerzální záznamový arch pro výroční hodnocení, můžeme ho upravit pro Vaše potřeby.“
„Není třeba, to už máme. Poslali to z mateřské firmy v USA.“
„Hm… to bude asi dobrý, když to používají na celém světě. Můžu ho vidět?“
To co jsem pak dostal do ruky, mi téměř vyrazilo dech. 12tistránkový záznamový arch pro hodnocení a 60tistránkový manuál, jak hodnocení provádět. Spousta frází, tabulek a grafů, poměrně nesrozumitelný obsah. Pouze se zorientovat v tom, jaká kritéria hodnocení budou použita pro konkrétní profese, mi zabralo cca 45 minut. Pak jsem začal rozklíčovávat jednotlivá kritéria, např. „Zapojení zaměstnance a přivlastnění cíle“.
„Jak budou mistři vědět, co to přesně znamená a jak to mají hodnotit?“ zajímám se dál.
„Na to máme další manuál s vysvětlením jednotlivých kritérií a škálou hodnocení.“, odpoví manažerka a vítězoslavně mi ho podává. Věřte nebo ne, 38 stran!
…….. Upřímně, začal jsem mít obavu, že místo tréninku provádění hodnotících pohovorů si vlastně chtějí objednat někoho, kdo se tím vším nejdříve prokouše a pak bude mít odvahu se před mistry postavit a sebevědomě a bez uzardění jim říct, co s tím mají dělat. A následně ustojí jejich přirozenou nevoli, frustraci a jízlivé poznámky. (Uděláme to radši v menších skupinkách, jeden nikdy neví …) Mistři potom naštvaně nebo odevzdaně odejdou, společně si zanadávají a až přijde den D a budou dělat hodnocení, něco tam napíší, aby byl klid. A přínos pro firmu? Nula. A možná i méně než nula, protože ta frustrace a pocit promrhaného času v nich zůstanou. A z úžasného nástroje rozvoje lidí i firmy se stane jen další zbytečná a obtěžující administrativa.
Před mnoha lety mi moje učitelka angličtiny (rodilá mluvčí) dala úžasnou radu. Vždy, když jsem začal v angličtině vytvářet rozvětvená souvětí a následně se do nich zamotával, shovívavě se usmála a řekla: „Martin, 1 rule: KISS your English.“
K – Keep
I –It
S – Short and
S – Simple.
Mluvila tenkrát o angličtině, ale pro mne se ta slova časem stala „životním moudrem“, které jsem následně aplikoval do jiných oblastí života, včetně tréninku.
A u hodnotících pohovorů, zvláště pak na nižších manažerských pozicích, to platí trojnásob. Dokonce i ten nejjednodušší záznamový arch má magickou schopnost strhávat na sebe příliš mnoho pozornosti (musí být přeci řádně vyplněn), takže hodnotitelům začne unikat to podstatné – že nejde o ten papír, ale o toho člověka, co tam s nimi sedí. Jak dát rozhovoru s ním hlubší smysl, jak vytvořit atmosféru důvěry, aby se nebál vyjádřit svoje názory, jak ho přimět, aby dokázal vyhodnotit minulost a naplánovat svou budoucnost ve firmě, jak vnímat i to, co nebylo vyřčeno a jak s tím pracovat ……. to je oč tu běží! A udělá-li se to dobře, záznam (téměř) není potřeba. Zaměstnanec odchází s vědomím vlastní hodnoty pro firmu, s jasnou vizí budoucího směřování a „jako politý živou vodou“.
Takže, KISS your evaluation, pane mistr!